Trochu historie tetování

Uvádí se, že první tetování se objevila u starověkých Egypťanů. Ve starověku měli tetování v oblibě také Trákové a Řekové. Tetovali otroky a vězně. Tetování však můžeme najít u Hinduistů, kteří takto značili své oběti ze strachu, že je nepoznají v dalším životě, nebo v předkřesťanském období u Japonců tetujících odsouzence na smrt, aby je „ďábel na onom světě lépe našel.“ Římané pro změnu na těla otroků, zlodějů, či prostitutek značky vypalovali.

U primitivních kmenů sloužilo tetování nejen k ozdobení těla, ale také ke zdůraznění výjimečných vlastností, či fyzické síly, krvavou a bolestivou cestou získaný motiv chránící nositele před zlými silami.

Podle „dramatičnosti“, intenzity výrazu a významu samotného je možné rozpoznat identitu jedince, je takto možné ji zároveň i zašifrovat, nebo jednoduše jen označit jako položku. K takovým případům v historii i současnosti docházelo a dochází.

Abychom nechodili daleko do minulosti, obraťme se do nynějšího Ruska do podsvětí ruské mafie. V Rusku bylo v roce 1961 uzákoněno tetování kriminálních „živlů“, označením byl nejdříve motiv orla na tváři, později na tváři a čele písmena „Z“ a „M“. Za zmínku stojí soudobý tetovací nástroj, jímž bylo prkénko se zafixovanými hřebíky, které se pod velkým tlakem přikládalo na pokožku. Do takovéto rány se následně vpravil střelný prach, čímž vzniklo nesmazatelné označení po zbytek života. A právě v podsvětí ruské mafie se začala vytvářet vlastní symbolika tetování (v příslušném žargonu „regalky“) jako protest proti tomuto legislativnímu nařízení. Organizovaný zločin existoval v Rusku již od 17. stol. Fungoval v carském Rusku, za bolševismu, a funguje i dnes. Vytvořilo se zde uskupení „vorovskij mir“ čili „svět zločinců“, které je charakteristické vlastním folklórem zahrnujícím zločinecký žargon, písně, tetování... Význam regalky (tetování) byl v oblasti kriminologie zkoumám již od 19. stol., avšak od roku 1930 byly tyto studie ruským režimem utajovány. V době stalinské diktatury bylo protisovětské tetování důvodem k trestu smrti bez soudu, vytetované obrazce s nádechem kritiky režimu byly rigorózně chirurgicky odstraňovány. Někteří odsouzenci si proto naivně nechávali tetovat portréty Stalina, Lenina nebo Marxe ve víře, že se tak dočkají amnestie. Pro zajímavost mohu zmínit, že sám Stalin nosil na hrudi vyobrazenou lebku.

Mezi ruskou mafií je význam tetování profesionálním tajemstvím a nesmí být podle zákonů podsvětí prozrazen. Udává informace o dosavadním průběhu života, názorech a postojích nositele, o zkušenostech, specializaci, kvalifikaci, druzích odsouzení, délce výkonu trestu, a také přesně určuje pozici v kriminální hierarchii apod. Na základě podrobného studia takového tetování lze i bez osobních dokladů jedince identifikovat. Takovýto druh identifikace určité (např. etnické) skupiny byl znám i mezi ukrajinskými zloději koní, prostitutkami nebo tuláky.

Často se mezi motivy ruské mafie objevuje orel, který je symbolem velké psychické síly, pýchy, hrdosti, domýšlivosti, či ješitnosti. Např. orel s kufry v pařátech na hrudi znamená snahu uprchnout z vězení, neustálou připravenost k útěku. Autoritu v podsvětí značil orel s roztaženými perutěmi a pařáty, často s osmicípou hvězdou zobrazený na hrudi, přes podpaží až na plece. Orla držícího v drápech ovci nosí osoba, která byla ve vězení za znásilnění. Naopak javorový list na hřbetu ruky označoval začátečníka mezi zločinci a přísahu zabití uniformovaného.

V roce 1991 byli v Polsku zastřeleni čtyři Rusové, jejichž identifikace nebyla pro polské úřady velkým oříškem. Byť byly jejich doklady falešné, tetování poskytlo nepřímé informace o stáří, délce pobytu ve vězení apod. O rok později byl v USA zadržen kmotr ruské mafie, který byl následně v roce 1996 odsouzen k trestu odnětí svobody a podle svého tetování identifikován jako příslušník skupiny „Zlodějů v zákoně“, což je speciální označení elity ruské mafie.

Přenesme se nyní na kontinent nám nejbližší, do Evropy, ale do minulosti vzdálenější, do středověku. V této době se sem tetování dostávalo společně s mořeplavci a obchodníky, kteří se na svých zámořských výpravách nechávali tetovat od „divochů“. Obliba tetování přetrvávala především mezi námořníky, vojáky, kuplíři, či prostitutkami.

Následně se starověký význam značkování transformoval i do doby pozdější ne příliš vzdálené od současnosti. Ještě stále žijí lidé, kteří již něco málo přes šedesát let nosí vytetované číslo. Nebyli to zločinci, či kriminálníci, ale lidé „nečisté rasy“ přivezení do osvětimského koncentračního tábora. Tetování zde bylo zavedeno v roce 1943, nejprve se čísla tetovala na levou stranu hrudníku, později ale, protože bledla, na levé předloktí. Bohužel jsem se nikde nedočetla o nacistických způsobech tetování, pouze o tom, že byly prováděny s velkou krutostí, přičemž mnoho lidí omdlévalo. Nicméně zřejmě byly tyto praktiky při německém pedantství efektivní, jestliže je tato vzpomínka na vstup do továrny na smrt dodnes zřetelná. Toto tetování mělo dva opravdu kontroverzní významy. Velmi nadneseně bychom mohli říci, že bylo jakousi velmi efemérní zárukou života po počáteční selekci, ovšem reálně spíše jen „zhmotněním“ vědomí, že právě teď jsem nešel/nešla do plynové komory. Tečka. Mohu tam jít zítra. Pro ty, kteří se mohou na osvětimské identifikační číslo, na své tetování, podívat ještě dnes, bude nejspíše představovat symbol totálního ponížení, odepření veškerých lidských práv a okradení o poslední, co zbídačelým vězňům zbylo.

Ovšem jak je známo, osvětimští vězni nebyli jediní, kdo si v druhé světové válce „pořídil“ tetování. Příslušníci SS měli na levé horní části paže vytetovanou svou krevní skupinu a runový znak. Nikoli však např. osvětimský doktor Mengele, kterému se podařilo po porážce Německa uprchnout. Přesto, že se zaregistroval pod pravým jménem, nemohli Američané ihned vědět, že mají co dočinění s válečným zločincem. Při vstupu do SS totiž tetování odmítl. Prohlašoval, že to není zapotřebí, poněvadž každý doktor by se před transfuzí nespolehl jen na vytetovanou krevní skupinu, ale provedl by kontrolní test. Ve skutečnosti měl Mengele ve zvyku koupat se u velkého zrcadla a přitom obdivovat svou pokožku. Přece by si ji nenechal rozškrábat. Nuže, není tetování jako tetování.

Na to navazuje další fakt, který má co dočinění se zneužíváním a diskreditací symbolů, které jsou následně v širším povědomí přijímány s novým významem a bez předchozího zamyšlení odsuzovány jako zneužitá symbolika, nikoli pro původní význam jako takový. Je zde řeč o „nacistických“ symbolech. Pokud neznáte důvěryhodně politickou orientaci nositele, přihodí se těžkým odhadnout důvod, proč se na jeho/její kůži symbol vyskytuje. Je několik všeobecně známých symbolů, které byli nacisty přímo zneužity, pak je několik méně známých, jejichž pravý význam z paměti ne každý dovede rozpoznat. Nejznámějšími jsou bezpochyby symboly jako svastika, nebo „totenkopf“ („smrtihlav“, znak 3. tankové divize jednotek SS, často používaný jako zástupný symbol místo hákového kříže; byl však v historii používán mnoha různými kulturami, např. jej používali i piráti). Samotný název „svastika“ pochází ze sanskrtu a mohl by být interpretován jako shromáždění veškerého štěstí. V prehistorii jej zaznamenáváme na Středním východě i americkém kontinentě, prostřednictvím buddhismu se svastika dostala do Číny a na Dálný východ. V dalších kulturách symbolizuje Slunce nebo štěstí. Staré germánské kmeny ji znaly jako kříž boha Thora nebo symbol pro trestající kladivo Mjšlni. Historických spojitostí se svastikou bychom našli mnohem více.

Příkladným důkazem toho, jak symboly nabývají v širším povědomí za určitých okolností nové významy, může být od konce války v Německu zákaz veřejně svastiku prezentovat. Naopak v USA vzniklo v 80. letech 20.stol. sdružení, které se snaží navrátit původní význam tomuto symbolu, který používali i kmeny severoamerických pueblových Indiánů, např. Apači.

Podobný osud potkal runy. Runy jsou historické a archeologické artefakty, nacházené od druhého století př.n.l. až po současnost na území od Islandu po Rumunsko. Jedná se o nejstarší písemný systém germánských kmenů. Ovšem ve 30.letech nacisté opět převzali několik run jako svou symboliku. Tak vznikl např. Himmlerův znak SS a německá runologie se téměř celá zaměřila na používání run při slavnostech. Následně byly runy od roku 1942 v Německu přijaty oficiálně jako slavnostní symboly.

Bohužel, dnes je již velmi pravděpodobné, jaká konotace se nám vybaví při spatření podobných tetování. I v případě, že se oprostíme od předsudků, význam, který nabyly tyto symboly v první polovině 20. stol., budeme již těžko smazávat. Tím spíše, dokud budou nadále zneužívány. Jejich nošení není ničím neobvyklým mezi dnešními neonacisty nebo pseudo-neonacisty, z nichž mnozí se jimi velmi rádi chlubí, zatímco pózují do objektivů svých fotoaparátů na neonacistických koncertech apod., za což bývají souzeni pod hlavičkou vymýcení propagace fašismu. Ovšem konexe mezi neonacistickou „kulturou“ a policií jsou všeobecně známy. Takovouto cestou se může velmi lehce stát, že symboly brzy zcela pozbudou původní význam, jako se to již stalo s významy mnohých slov a runy, keltské ornamenty a další historické symboly pro nás nebudou ničím jiným, než ztělesněním zvrhlé fašistické ideologie. A to má s tetováním nesporné souvislosti.